47. díl - Zážitky z Ukrainy v roce 2011

Všechno začalo tak, že skupina Morava a Jarda Hypochondr měli společné vystoupení na dnech Ježka v jihlavském pivovaru. Po vystoupení se Jarda zmínil o cestě na Ukrajinu pod záštitou pivovaru Ježek. S nabídkou jsme souhlasili a dne 23.7.2011 jsme vyrazili na Ukrajinu. Sraz byl v 8:00 před zkušebnou na záchytce. To jsme ještě netušili, kdo to s námi vlastně jede a jaký bude celý smysl akce. Vyrazili jsme tedy směr Slovensko. Cesta byla dlouhá, proto jsme si ji zpříjemnili různými kousky na dálnici, jako například předjížděním „pomalujedoucích“ vozidel, kdy následoval pozdrav „jsi jednička“. Na hranicích s Ukrajinou již na nás čeklal místní potentát Vasil, který na přechodu zajistil vše potřebné. Mezitím si někteří odvážní jedinci šli nakoupit do ukrajinského obchůdku pivo různé chuti i barev.

Po příjezdu na hotel jsme si povšimli svatebních hostů. Nijak jsme jim nevěnovali pozornost, protože se po únavné cestě všichni těšili na večeři a pořádné pivo v největším hostinci v Užhorodu, který patří jednomu z našich hostitelů. Naše dopravní prostředky jsme zanechali na parkovišti před hotelem a přijel pro nás místní rádoby autobus. Jakmile se ukrajinský dopravní prostředek podobný autobusu pohnul, byli jsme na pochybách, že budeme druhý den vystupovat na pódiu. Autobus měl totiž zřejmě výfuk vyvedený dovnitř autobusu. Možná takhle na Ukrajině řeší problém s emisemi výfukových plynů. Asi po deseti kilometrech konečně autobus a lá plynová komora zastavil a přiotrávení cestující měli možnost opustit řádně provoněný prostor pro cestující. Trvalo asi deset minut, než se všichni spolucestující vzpamatovali a následoval úžasný pobyt v místním restauračním zařízení. Zjistili jsme, že to není jen tak obyčejná akce, protože u vedlejšího stolu sedělo dalších pár občanů české republiky, s vzezřením presidentů zeměkoule. Posléze jsme se dozvěděli, že to jsou lidé z radnice města Jihlavy. Po úžasné večeři následovala ještě úžasnější vodka-párty. Kolem desáté hodiny jsme byli vyzváni k odjezdu na hotel, ať jsme ráno odpočati na velkou akci. Před vchodem na nás již čekal plynový autobus. Cestu na hotel jsme si v naftovém oparu zpříjemnili zpěvem ruské hymny a dalších mezinárodních písní, netušící, že řidič uměl solidně česky. Po příjezdu na hotel nás upozornili na výskyt svatebčanů a posadili nás do venkovního salonku, kam nám bylo záhy doneseno pivo. Pomalu probíhalo seznamování s lidmi z pivovaru Ježek, kteří s námi cestovali na Ukrajinu.

Druhý den ráno nás přivítal obchoďák Honza z pivovaru Ježek s pivem v ruce s tím, že celou noc nespal a povídal si s místním ženichem jménem Ženia, jenž taktéž probděl celou noc. Mimochodem Ženia byl ukrajinský chirurg, co vlastnil zbrusu nově nastříkanou Ladu. Jenže Ženia tolik alkoholu, co náš Honza neunesl a propil se do špatné nálady. Honzu začal napadat, až musel zasáhnout majitel hotelu, který Ženiovi ukázal dobře mířenou ránou, že takhle se k hostům nechová. Při nastupování do plynového povozu se ještě nenápadně Ženia přiblížil zákeřně zezadu k Jeldovi a pěstí ho napadl do krku. Poté byl Ženia zpacifikován do Lady a zamknut na zadních sedadlech. Mezitím už majitel hotelu zavolal policii, která právě v tuto chvíli dorazila prohnilým vozidlem na parkoviště hotelu. Atrakce skončila a řidič nás odvezl na místní zámek, kde následovala jeho prohlídka. Po prohlídce zámku jsme ještě zašli do české hospody, kam nás doprovázela místní policie. Prošli jsme náměstím až k soše Jana Nepomuckého, kde byl položen věnec na počest česko-ukrajinského přátelství. Pak následovala cesta do oblíbené hospody, kde byl připraven slavnostní oběd včetně ukrajinského snickers, vyrobeného ze špeku a čokolády. Po obědě kolem stolu začal chodit jakýsi houslista a dožadoval se toho, že nám něco pěkného zahraje. Po dohodě nám zahrál cosi falešného a znělo to zhruba jako „andro verdan“. Poté se dožadoval po každém z nás zasloužené odměny. Api mu podal 2 eura, s čímž nebyl moc spokojen, tak ostatní přidali ještě asi 13 hřiven, což na naše vychází přibližně celkem na sto korun. Rozčílený houslista máchal rukama a znechucen českou skoupostí, šel obšťastnit jiný stůl. Mezi námi proběhla slova, že na 100 korun pracujeme hodinu a on by to chtěl za pár falešných tónů. Holt jsme český národ, který nedokáže ocenit umění.

Po obědě konečně následoval odjezd na náměstí k řece, kde již bylo připravené pódium na naše vystoupení. Chvíli jsme obdivovali sovětské kamery a konektory k mikrofonům, používané zejména v ruských ponorkách a raketoplánech. Zbývalo několik minut do vystoupení a před vystoupením je výhodné se vyčůrat. Posunky jsme se zvukaře ptali, kde se můžeme vyčůrat, abychom nepobuřovali místní lid. Odpověď zněla překvapivě „do riečky“. Překvapivě pro to, že do riečky se házelo cokoliv, včetně prázdných pet lahví. Následoval koncert skupiny Morava na Ukrajině. Během koncertu mezi námi běhali kameramani, jež celý koncert přenášeli do ukrajinské televize. Po odehrání následoval déšť a nastoupila místní rokenrolová kapela jménem Aha. Poté místní moderátoři vyhlásili soutěž a našeho kolegu z pivovaru Ježek, Jacka, nenapadlo nic moudřejšího, než zapojit některé členy do soutěže. Blížilo se vystoupení Jardy Hypochondra a jeho Divné party. Kluci to na pódiu řádně roztočili a všem nám bylo líto, že už je konec. Publikum bylo totiž dost aktivní, dokonce zpívali některé české texty. Škoda je, že ještě nejsou zvyklí na naše pivo a po několika málo kouscích odpadávali po zádech na zem i na různé jiné betonové předměty. Po skončení akce nás odvedli do nedaleké restaurace, kde bylo připraveno občerstvení. Za každým z nás stal za zády po levé ruce číšník s jídly a po pravé číšník s vodkou. Toto nás přestalo po několika hodinách neustálého přísunu jídla a pití bavit a šli jsme se po nábřeží s domorodci projít. Slibovali nám překvapení v podobě výstavby jejich nového majáku. Procházka to byla hezká. Koncentrace místních děvčat byla obrovská a maják stále v nedohlednu. Nakonec jsme přece jen dorazili na místo. Maják, podoby sochy svobody křížený s budhou, neměřil ani dvacet centimetrů a byl připevněn k zábradlí mostu přes řeku Uh (Už). Oslava vystavění majáku se konala za přítomnosti Becherovky. Po oslavě jsme se odebrali středem města zpět k restauraci, kde pokračoval program jídla a pití ostatních členů. Jakmile naše výprava dorazila, dorazil i autobus, upravený pro převoz lidí do koncentračního tábora. Ten nás zavezl k hotelu. Nesmělo chybět řádné rozloučení s řidičem a odkráčeli jsme do venkovní části hotelu, kde nám byl až do rána nucen alkohol. V opojení jsme tak mohli být svědky nečekaných návštěv známého Jeldy v podobě Spidermana a Apiho, coby pavoučího muže. Nesmíme zapomenout zmínit Michala, který celý výlet dokumentoval a možná se o výletě dočteme i v novinách Mladá Fronta. Ráno jsme se rozloučili s hotelem a vydali se na cestu zpátky. Po cestě jsme se ještě zastavili v obchodním domě pro nějaké ty dárečky, aby naše rodiny věděli, že na ně myslíme. Nákupní košík jsme měli všichni společný, protože jsme moc velký nákup neplánovali. Jack do košíku nakonec přihodil několik lahví Vodky, načež u pokladny neznámo kam zmizel. Po půl hodině pátrání se objevil s úsměvem, že si neproměnil hřivny. To už jsme ale všichni čekali venku a zbytek nákupního košíku zůstal odložen kdesi před pokladnou, protože nikdo z nás neměl peníze na tolik lahví vodky. Ze začátku to vypadalo jako nejapný žertík, ale před pokladnou nám všem úsměv na rtech ztuhnul. Štěves dluží dodnes u čtvrté pokladny, 17 kopějek.

Cesta zpátky byla nekonečná, neboť na hranicích probíhala hodinová kontrola použitého spodního prádla a hudebních nástrojů. Asi nám bratři ze slovenska moc nevěřili. Ne nadarmo se na Ukrajině Slovensku říká Maroko. Význam nechť si zjistí každý sám. Také námi nebylo nepovšimnuto, že ač jsme cestovali přes Slovensko v hodinách, kdy se v České republice ještě normálně pracuje, slovenští opálení bratři vysedávali na lavičkách před ploty u silnice, jiní hromadili staré železo. Překvapivě neopálení bratři pracovali na výstavbě nové dálnice. Y@rin, nezvyklý požívat hromady jídel, vydával po cestě troubící zvuky, za jejichž aroma by se nemusel stydět ani tchoř v nejlepších letech. Po příjezdu do Jihlavy ke zkušebně ještě Iha zjistil, že jeho basa je někde u Pelhřimova, protože ji vezl řidič, který jel rovnou domů. Takto jsme s úspěchem završili výlet skupiny Morava a Jardy Hypochondra na Ukrajinu a těšíme se na příští rok na další ukrajinské zážitky.