Seriál "Jak to bylo s Moravou"

10. díl

V Karviné byla spousta vynikajících muzikantů z nichž jeden velkou měrou ovlivnil pozdější vznik kapely Morava. Jeho jméno je Ruda Schweser alias „Čačo“ – malíř, básník, textař a muzikant nevšední tvůrčí potence, který řízením osudu zůstal nakonec v Karviné a nespojil se s námi v jeden celek. Na zkoušku kapely „Galaxie“ v restauraci „Hutnik“, kde Fany prezentoval své „prvotiny“ se tehdy přišel na doporučení Fugase s Apim podívat i výše jmenovaný „Čačo“. Pan Červeňák naznal , že Fanyho písničky jsou sice hezké , ale z hlediska toho, že hrají jen „hity“, nemají pro ně cenu. Nicméně zcela opačného názoru byl Fugas s Apim, ale nebylo to nic platné vzhledem k absolutní moci pana Červeňáka v kapele Galaxie. Čačo , kterému se písničky také zalíbily nakonec nabídnul Fanymu společné natáčení v rámci jeho připravovaného recitálu a to v karvinském studiu Českého rozhlasu Ostrava. Písničky Balada o dívce, To se mi jen zdá a několik dalších , které zde Fany natočil, se pak o několik let později staly kmenovými písničkami skupiny Morava. Přímým následkem těchto výše jmenovaných událostí byl odchod Fugase z kapely „Vermona“ a založení rockové kapely „LASER“ , ve které už hrál Fany společně s Fugasem a Rudou Schweserem alias „Čačem“.

9. díl

Vrátíme se teď v našem nesouvislesouvislém povídání k dříve již zmiňovaném faktoru, který zapříčinil osudové střetnutí Fanyho s Fugasem a Apim. Možná jste uhodli, že je to „žena“. Po skončení jednoho hodně silného a prvoláskového vztahu se Fany odebral do své „jeskyně“, kde ho nikdo nesměl rušit a počal psát své první „dospělejší“ písničky. V té době slavili Fugas s Apim v hotelu „Jelen“ mimořádné úspěchy a zvěsti o jejich mimořádných výkonech se donesly i k Fanymu. Opustil tedy svou jeskyni a vydal se na dnes již „památné“ představení, kde jak tajně předpokládal, přemůže a zapomene na svůj žal. Skutečnost však předčila všechna očekávání. Už při pokusu sednout si na rezervované místo k sezení musel Fany svést tuhý boj s fanynkami, které si nechtěly za žádnou cenu sednout jinam, neboť by tak byl ohrožen jejich výhled na „Apíka“, jako ho láskyplně pojmenovaly. Repertoár „Galaxie „ tvořily převážně hity od „Modern Talking“, Europe atd. Dostalo se i na kousky od Santany apod , a tak se zde vlastně - aniž to tušily , díky „Galaxii“ děvčata hudebně vzdělávaly. Díky všude přítomným tlustým závěsům, do kterých se některé ženy při tanci zamotávaly , došlo v průběhu hostování „Galaxie“ i k několika náhodným otěhotněním , což nešťastnice s hrdostí sváděly na nebohého „Apíka“. Nicméně vrcholem hudební produkce byl Fugasův nezapomenutelný „výlet“ s bongy , což je (pro nezasvěcené) sada bubínků na stojanu do kterých se „mlátí“ dlaněmi. Kapela totiž hrála v rohu místnost na neuvěřitelně malém prostoru (dnes by se na ni „Jeldovi“ nevydala ani polovina jeho jak on říká „maximálněmožněokleštěné sestavy bicích“). Fugas s jeho bongy stál těsně na hraně vyvýšeného pódia a během jeho sólíčka se mu stojan s bongy začal nebezpečně odklánět směrem mezi křepčící lid. Statečně bojující Fugas začal do milých putujících bubínků bušit čím dál usilovněji, aby jak doufal přerušil směr jejich pochodu a vmlátil je zpátky na místo. Asi dvacet vteřin se mu podařilo udržet bonga cca. pod úhlem 45 stupňů, načež pak došlo k památnému „běhu“ kdy bonga v těsném závěsu s Fugasem za neustálého mlácení do nebohých bubínků odpochodovaly doprostřed tanečního parketu, kde i s Fugasem upadly. Byl to neuvěřitelný akrobatický výkon, za který sklidil neskrývaný obdiv od všech členů kapely a zvláště od pět minut řehnícího se Apiho. Po vystoupení jsem šel oslovit Fugase s Apim, s tím že mám nějaké písničky, které bych jim mohl dát k užívání. Protože po nekončící debatě na téma „hudba“ bylo najednou pět ráno, domluvili jsme se ,že jim je zahraji ve zkušebně , kterou měli v kavárně „Hutnik“. A tak se Fany odebral domů a poprvé zažil jak je hudba osvobozující od všech trablů života.

8. díl

Jak už jsme se v některém z předchozích dílů zmínili, tak dvouletá vojenská prezenční služba neboli „vojna“, byla velkým nepřítelem slibně začínajících kapel. Dalo se ji vyhnout (popřípadě zkrátit na 5 měsíců) a to tím, že šel člověk studovat (Fanyho případ) , oženit se a mít min. jedno nezaopatřené dítě (Fugasův případ), nebo mít částečný nebo úplný invalidní důchod, jako měla převážná většina národnostní menšiny milující „boni“ a „diskošku“. Touto poslední zmiňovanou cestou se vydal i Api. Po pádu z motorky JAWA 50 jedouc konstrukční rychlostí tohoto nevídaného stroje, totiž utrpěl nárazem do hlavy diagnózu „ postižení pravé hemiparézy“ což mělo následně jednu obrovskou výhodu. Nikdo nevěděl o co vlastně jde a Api to postupem času dokázal svým hereckým představením před posudkovou komisí dotáhnout nejen k modré knížce, ale i k vytouženému částečnému invalidnímu důchodu. Dlužno říct, že Apimu na tento fígl přišel až o hodně let později jeden třebíčský doktor. Po obvyklém hereckém výkonu, kdy Api různě cukal hlavou opatřenou výrazem „Kaizrovy“ ještěrky mu totiž milý doktor sdělil, že ho viděl včera na koncertě, kde bravurně válel neskutečná sóla a vzhledem k tomu, že jeho diagnóza znamená „ztrátu koordinace“ levé a pravé ruky ho částečného invalidního důchodu „zbavil“. A přitom byl ten s odpuštěním „sviňa“ doktor taky muzikant. Ale to se stalo až o nějaký ten vydařený pátek později.

7. díl

Po ukončení krátké a úspěšné činnosti kapely Vermona se Api s Fugasem rozhodli, že tentokrát zkusí štěstí v kapele již renomované a zavedené. V Karviné byla jedna velmi vyhlášená kavárna s poetickým názvem „Hutnik“, kde pravidelně hrávala kapela Galaxie a chodila na ní spousta lidí včetně kluků milujících „boni“ a „diskošku“. Kapelník pan Červeňák řešil náhradu za dva čerstvě zabásnuté členy své kapely (za čorky – tj.krádeže) a tak mu zájem ze strany Apiho a Fugase přišel vhod. Ihned pro ně nechal ušít slušivé červené oblečky s bílými fiži a po krátkém zkoušení Api obsadil post kytaristy a Fugas dostal k obsluze bonga. Po té co odvedli příslušníci SNB do báně zpěváka kapely za těžké ublížení na zdraví ( napadl jednoho z návštěvníků „Bo mněu taky divny ksicht“ – v překladu „Nelíbil se mu jeho obličej“) se stali Fugas společně s Apim zpěváky kapely. Byla to hodně tvrdá škola , ale odměnou bylo, že se např. po boku Apiho začaly objevovat ty nejkrásnější dívky , které na něj díky exotické vizáži a výraznému černému kníru, letěly jako vosy na med. Ani Fugas si neztěžoval a navíc po angažmá kapely v hotelu „Jelen“ , kde se hrálo šest dní v týdnu se Fugas jednoho rána po vydatném spánku (hrálo se do čtyř a pak hurá na šestou do práce) rozhodnul, že už do práce nikdy nepůjde a dal „vypovědnik z vaša blba robota“ (to jsme jen pro pobavení citovali text výpovědi z pracovního poměru , který sepsal na papír jeden příslušník národnostní menšiny v okamžiku, když obdržel vytoužený invalidní důchod).

Vůbec činnost takto vytíženého muzikanta byl problém, pokud člověk nechtěl umřít na nedostatek spánku.

Aby se muzikant stal profesionálem musel složit tzv.krajské přehrávky, což znamenalo vědět v každém případě a to přesně kdy umřel Lenin a navíc ještě kde a dále mít hotovou konzervatoř. První ani druhou podmínku kluci nesplňovali. Fugas to prozatímně vyřešil dvěmi občanskými průkazy , kde při kontrole příslušníkům SNB předkládal ten ve kterém měl razítko zaměstnavatele a ten druhý s výpovědním razítkem prostě zahodil. Api dále statečně vstával po hodině a půl spánku do rachoty , ale pohled na spokojeně spícího Fugase v hotelovém pokoji ho utvrdil v přesvědčení, že si přece jen zkusí opatřit invalidní důchod , protože trvalý deficit spánku by ho do něj přivedl tak jako tak. Každopádně „ mít všechno hotové“, byl pro muzikanta za komunismu pořádně těžký oříšek i když v následném tržním prostředí si v tomto smyslu moc nepolepšil. Jinak se někdy v tomto období stala ještě jedna veledůležitá událost , která o nějakých pár let později ovlivnila život kapely Morava. V lesích někde okolo Třebíče byl počat Jarda Y@rin Lavička.

6. díl

Skoro každý muzikant zatouží po hudebním vzdělání, aby necítil komplex, když se setká s někým, kdo absolvoval konzervatoř nebo AMU. Fany své hudební vzdělávání na poli teorie zakončil v okamžiku, kdy se od hudebního teoretika na místní LŠU (lidová škola umění) dozvěděl, že z něj nikdy kytarista nebude, protože neohne, nebo –li nezvrátí palec levé ruky dozadu tak ,aby se dotkl paže. Kdo chce , může si to vyzkoušet , ale pouze na vlastní nebezpečí. Api a Fugas se rozhodli vynechat tento zbytečný mezičlánek tj. LŠU a přihlásili se přímo na konzervatoř. Api se naučil nějaké to sólíčko a Fugas se rozhodl neponechat nic náhodě a proto si připravil píseň „Ó mamo leta jdou“, což byl tehdy obrovský hit. Už během kráčení chodbou k přijímací místnosti jim docela zatrnulo, když se z přilehlých místností ozývaly operní árie a koncertní skladby starých mistrů psané pro kytaru. Nicméně v touze mít to úspěšně za sebou odhrnul Fugas bokem neduživé mladíky a vstoupil do místnosti. Už během posazení se s kytarou ve styl u tábornického hráče ho předseda komise napomenul , že kytara se zásadně pokládá na nohu levou a ne pravou. Tím ale Fugase docela vyvedl z míry , neboť takhle nikdy nehrál a byl takto silně znervózněn. Nicméně po strhujícím intru , které se skládalo z akordu „A“ podpořeného nepravidelnými rytmy , tak jak se mu po násilném odebrání trsátka různě zasekávaly prsty do jednotlivých strun, přišel zlatý hřeb a to Fugasův zpěv. Členka komise a jediná zde přítomná žena byla tímto vytržena ze svého klimbání a to tak prudce, že přišla o své brýle. Po prudkém trhnutí hlavou jí totiž upadly na zem a předseda komise je rozšlápl, jak si nervně poposednul na své židli. Protože měl Fugas kytaru na jiné noze než byl zvyklý, byl z toho tak nervózní, že záhy zapomněl text a nezbývalo nic jiného než zoufale zpívat dokola “Ó mámo , ó mámo, já tak vím, že mám tě tak rád“ a různé jiné zhovadilosti, které se kupily z náhodně vytvořeného sledu slov. Předseda komise, aby přehlušil Fugasův zpěv křičel seč mu žíly na krku stačily “To stačí pane Pintera, my vás vyrozumíme“ ale Fugas se nedal odbýt a pokračoval dál své „Ó mámo“, aby je, jak sám doufal, přesvědčil hned a na místě. Myslím si , že se mu to povedlo a Api jakožto Fugasův kamarád byl bez trsátka se svými sólíčky „vyrozuměn“ během jediné minuty. Během pochodu chodbou z přijímací místnosti stačili popřát jednomu známému, který si připravil od Kaťáků „Hlupák váha“ hodně štěstí, a tím bylo pro ně hudební vzdělání v teoretické rovině ukončeno.

V průběhu let jsme se mnohokrát setkali s lidmi , kteří uvedené instituce absolvovali a závěr je jeden. Nevíme, jestli je to tou školou, ale pokud od školometa budete chtít, aby vás bez not doprovodil jen tak, tj. aby něco vymyslel ,dopadne to skoro ještě hůř než píseň „Ó mámo“.

5. díl

Čas je dalším velkým nepřítelem ohroženého druhu „ muzikant obecný“. Jsou zde i další jako je nepřízeň a nepochopení doby, dále jaro, léto, podzim a zima tj. když už konečně v nevytopených sálech začne topit přírodní sluneční pohon je muzikant vyhnán do nechráněného venkovního areálu a to nejlépe už v květnu. Navíc ranní teplota ovzduší kolem 4 st.C je mimořádně příznivá pro rozvoj alkoholizmu a to i u zapřísáhlých abstinentů , neboť jde skutečně o holé přežití. A tak muzikant zcela nevinně po takto vymrzlé produkci zákonitě končí v teplé náruči dívek , což vzbuzuje námi úplně nepochopitelnou (viz.předchozí zdůvodnění) negativní reakci ze strany oficiálních manželek a přítelkyň.

Ale vraťme se zpět k faktoru času. Muzikant český měl ve své době nevýhodu v tom, že trvalo skutečně několik let , než-li našetřil na takové vybavení, aby jeho živá hudební produkce směrem k potencionálním fanouškům nebyla jen humorným představením. A když už se konečně Fanymu a skupině Vesuv podařilo na nějaký ten aparát našetřit, zaklepala na dveře dvouletá vojenská prezenční služba a bylo po ptákách. Z těchto důvodů byla ukončena činnost kapely Vesuv a Fany, jakožto čerstvě přijatý student VŠB Báňské v Ostravě se musel porozhlídnou po nějakém jiném souboru. Nejjednodušší (s ohledem na faktor času) by bylo dostat se do zavedené kapely, což byla cesta po které se vydali po ukončení krátké a úspěšné činnosti Vermony Api s Fugasem , ale o tom až příště.

4. díl

Život každé rockové kapely je v každém jejím okamžiku v neustálém ohrožení. Pokud chce přežít musí předem upustit od „bezva“ nápadů jako vzít do kapely zpěvačku , či hráčku na jakékoliv jiné hudební nástroje. Další neméně důležitý faktor , který je rovněž ženského rodu a má zásadní vliv na přežití kapely se jmenuje „zkušebna“. Fany se skupinou „Vesuv“ získal v okresním stavebním podniku místnost , kde jim společnost dělaly dva hrotové soustruhy, jedna sloupová vrtačka a dvoukotoučová bruska. Byla to tzv.melouchárna , což znamená, že zde každou chvíli někdo nakukoval a obhlížel, zda-li je u některého ze strojů volno, aby si zde mohl zhotovit nějakou tu fušku a pak ji v tichosti odnést domů či na chatu. V téhle „pohodové místnosti“ kvílících strojů, létaly špony a sprosté slova jako „cyp zajebany“ apod. a to zvláště v okamžiku, když ulétnuvší špona zasáhla oko fuškaře. Přesto všechno jsme byli šťastni za možnost si zde v klidu zkoušet první rockové pecky .

Api a Fugas získali azyl v závodním klubu dolu Máj a tak už nic nebránilo tomu, aby obě kapely mohly v den „D“ nastoupit na přehrávky. Bylo to vlastně první, ale jen letmé setkání Fanyho s Apim a Fugasem a stálo všechny aktéry hodně nervů, protože jeden ze členů komise stále z Apiho nemohl vypáčit, kdy umřel Lenin. Rocková palba Vermony „Sukenkisihorevykasuje“ vyrazila předsedovi komise dech a tím tak trochu ulehčila situaci kapele „Vesuv“, když Fany po zapomenutí textu odzpíval tehdy velmi populární píseň „Prázdný expres“ částečně svahilsky a anglicky. Nakonec to dopadlo pro obě kapely dobře, protože nejmladšímu členu komise šedesátiletému zasloužilému úderníkovi dolu „Maj“ se líbila jak on říkal „ta řizna muzika“ možná proto, že díky 95 % ztrátě sluchu jsme byly jediné dvě kapely , které nejenom viděl, ale i slyšel. No a nic už tedy nebránilo tomu, aby se obě kapely mohly vydat na cestu za svými fanoušky.

3. díl

Vznik kapely kromě náhody ovlivňuje ještě jeden důležitý faktor a tím je žena. Není na tom nic divného, protože 99 % všeho co kdy stvořil, vybádal, či sestrojil muž, bylo činěno s touhou imponovat té hezčí polovině lidstva .Uvedl to kdysi ve své studii jeden renomovaný časopis a pro nás puberťáky ( zajímajíc se převážně jen o „ně“) to v té době zas tak velký objev nebyl. Spíše visela ve vzduchu otázka , co vedlo muže k velkým činům ve zbývajícím jednom procentu. Dnes by určitě statistici uvedli procenta čtyři, ale tehdy to bylo jedno velké tabu a pokud soudružka učitelka nevzala do úst slovo pohlaví (natož pak „penis“) ,tak vysvětlování onoho jednoho procento pubertálním jedincům by jí mohlo způsobit vyrážku II.stupně, spojenou se silným svěděním. Ale k ženám a jejich historické úloze se dostaneme později.

Po zdárném ukončení základní školy se tedy Fany ocitl v prvním ročníku karvinské SPŠ strojní , Api se začal „mučit“ důlním elektrikářem a Fugas nastoupil do prvního z řady učebních oborů, které během velmi krátkého období úspěšně vystřídal. Dlužno říct, že u své oblíbené „činnosti“ (hody předměty a osobami) vyměnil Fugas namazaný krajíc za jiné, většinou kovové nástroje a to v závislosti na právě navštěvovaném učebním oboru. Vzduchem tak létali převážně mistři odborné výuky. Jinak Fugas a Api se souběžně s těmito aktivitami na poli učení snažili opatřiti si invalidní důchod, neboť ten zaručoval 70 % populace milující diskošku a „boni“ sladký život a ranní nevstávání. Je třeba říct , že ranní vstávání je největší nepřítel muzikantů č.1 . Api se nám jednou svěřil, že se v zimě ,když byl marod, záměrně nechal budit v pět ráno, aby s po za okna vytopeného pokoje pozoroval mrznoucí a nasrané horníky, jak čekají na „sfarani do ďury “. Fanymu se mezitím podařilo na škole během prváku založit školní rockovou kapelu „VESUV“. Absolvoval s ní už i první vystoupení a to na schůzi celozávodního výboru KSČ zdejšího okresního stavebního podniku, kde je „fanoušci“ přivítali se slovy „nenechte se rušit mládežníci„. Během jímavých písní o lásce soudruzi snědli v poklidu párek s hořčicí a někteří ani nezaregistrovali , že byla schůze „obdařena“ a tuto mimořádnou kulturní vložku.

Fugas a Api v té době založili kapelu „Vermona“ a pomalu se chystali na tzv.přehrávky , což byly zkoušky, které musela absolvovat každá kapela , která chtěla hrát na veřejnosti. Jejich největším hitem byla rocková palba “Súkénki si hore vykasujé, bilé nožky ukázúje“. V rámci příprav na přehrávky bylo úplně nejdůležitější se naučit , kdy se narodil Lenin a jiní populární „umělci“. Jelda mezitím stále pilně v pokojíčku trénoval na své bicí a jeho soused p. Jedoun si dal inzerát na výměnu bytu. Po té co se Jeldovi o půlnoci vysypaly činely z tašky na schodech ve čtvrtém patře zastavivší se pak až dole ve sklepě, se mu jeho „fanklub rozrostl o další sousedy a Jiřík začal pomalu uvažovat o přestěhování bicích do zkušebny k nějaké kapele. Ale to bylo o nějaký ten upadlý činel později.

2. díl

Srovnáme-li bolestný věk puberťáka „tehdy“ a dnes, musíme říct, že nám bylo díky bohu umožněno jej prožít ve sladké nevědomosti „funkce a důležitosti“ peněz. Slovo pohlaví, natož pohlavní nemoc, žádná slušná soudružka učitelka nevzala do úst a když už, tak z toho měla kopřivku. Jediná dostupná droga bylo teplé pivo, popřípadě jablečné víno a do tranzu jsme se navíc dostali vždy , když jsme poslouchali na „kotoučáku“ kapely QUEEN ,SLADE nebo ACDC .Žili jsme tedy v ráji a to doslova , protože Karviná Ráj a Karviná vůbec byla líheň mnoha pozdějších úspešných muzikantů. Kousek od nás bydlel např.Miloš DoDo Doležal a o další kousek dále, pak Roman Izaiáš (zpěvák a kytarista kapely Doga) .

Snem každého z nás bylo mít svou rockovou kapelu. Puberťáci se tehdy dělili na pouhé dvě kategorie - příznivce diskošky a tvrdého rocku. Snědí kluci po shlédnutí filmů s Johnem Travoltou zahodili kytary a nastěhovali se houfně a definitivně do barů a diskošek. Na rozdíl od nás začínajících rockerů, oni už věděli, jak důležité je peníze mít a hlavně, kde k nim přijít. Ti, kteří si chtěli koupit kytaru či reproduktor zahraniční výroby museli nejdříve sehnat „bony“. Proto také první kroky členů čerstvě založené kapely Morava vedly k rodině Lakatošů , kde Fugas zdárně využil své znalosti cizího jazyka .Větu „DIK MORE ,TO JE MOC ZA BONI, kterou neustále opakoval, vyslovoval tak dokonale, že se nakonec z kuchyně kde byla zalezlá stará Lakatoška ozvalo : DIK, TAK MU TO PRODEJ MORE , ON JE NAŠ. Ale to se stalo až o několik let později .

1. díl

Za všechno může v životě náhoda.

Jen ona určuje, kdo se s kým v životě potká a komu je souzeno spojit svůj osud s jinými a začít ho psát společně. Místem , kde se muzikantské duše Apiho,Fugase a Fanyho měly teprve setkat byla Karviná. Zde v této bohem zapomenuté výspě plné uhlí, hospod u „Frlocha“ a výkřiků („jasem haviř kdo jevic“) prožívali budoucí muzikanti své první osudové lásky a hry . V jedné z nich - trefování učitelky namazanou stranou krajíce byl Fugas tak úspěšný , že mu odpustili zbytek školní docházky a jako první z nás měl ve čtrnácti všechno hotové. Absolvovali jsme i první hudební a tragické textařské pokusy jako např.

Já znal jsem kluka
měl osmnáct
jeho život byla kytara a špás
Pak přejelo ho auto
ruce už nemá...

První setkání s kytarou se dělo za roztodivných okolností.Fany dostal ke svým desátým narozeninám kolo a protože sousedovic kluk obdržel nedopatřením kytaru dohodli se na vzájemných každodenních zápůjčkách k velké nelibosti rodičů, neboť ti měli pocit (na rozdíl od nás „malých“) , že ta jejich „věc“ má neskonale vyšší hodnotu. Fugasovi a Apimu pomohly k prvním kytarovým krůčkům tzv. „plechy“ , což bylo jedno místo za panelákem v Karviné Ráj , kde se pravidelně nejlépe dopoledne místo školy, setkávali všichni kdo rádi házeli chlebem případně rovnou učitelem. Nejzručnějšími kytaristy byli naší snědí spoluobčané a zvláště učenlivý Fugas si tak rázem rozšířil své lingvistické schopnosti o jeden jazyk .

Jelda ten si v ruletě života vylosoval kouzelnou babičku, která svému vnoučkovi pořídila do pokoje v jihlavském paneláku bicí soupravu a láskyplně sledovala jak Jíříček mlátí do toho největšího a nejjedovatějšího činelu (zůstalo mu to dodnes) a odháněla ode dveří nepříčetného souseda p.Jedouna, který zvláště po odpracované noční směně vyhrožoval Jiříčkovi fyzickou likvidací. Jarda Lavička byl v té době kdesi u Třebíče na houbách ,takže mu v tomto a několika dalších dílech nebude prozatím věnována pozornost.